Zase srpen 1988.

Mezi mnou a Pavlíkem byl sanitární kordon, tvořený jedním celým prázdným stolem.

Kolega Pavlík (sedával zády do místnosti a čučel do zdi, proto jsem mu na zeď připíchl alespoň ty plakáty) se chtěl kdysi otočit a pracovat čelem k masám, ale mé kolegyně v zájmu kulturnosti pracoviště a bezpečnosti práce mu to zakázaly. On si ten pán např. nikdy v životě nečistil zuby a kdyby se zasmál, tak jsme mohli hledat nové mzdové účetní.

Na mém stole pod sklem ofocené Baťovské reklamy (nejdou zde vidět), aby bylo jasno, co si o mně má okolí myslet.

Nadřízený, ekonom závodu a současně ideolog CZV KSČ ostatní výroby - když jsem nebyl přítomen - do kolegyň hučel, ze bych to tam snad neměl mít. Osobně mi to nikdy ksichtem v ksicht nedokázal říci, takže se reklamy dočkaly převratu.

Ještě tam před telefonem stojí pixla od Solviny. Ne, popelník to není (elektrárna je celá kuřák, ale popelníky stojí na chodbách), ale nemohu si za boha vzpomenout, k čemu sloužila.

No, už to psaní utnu, nebo vyroste další vracenka.