Objížďka mezi Iliou a Sebešem v Rumunsku mne zavedla do obce Uroi, pod touto stolovou horou. Připadala mi jako obrovský, zkamenělý Olgoj Chorchoj, tak jsem ji tak také nazval. Jak ji nazývají domorodci nevím, ale jsou velice milí. Když jsem ji fotil z louky, najednou se z vedlejší zahrady vyřítil mohutný chlap a rovnou ke mně. Čekal jsem malér, ale nesl mi plný, igelitový pytel čerstvě natrhaných třešní, abych se prý v tom horku trochu osvěžil :-)) Bylo tam 39 st. ve stínu.