*

Měla by to být fotka asi pohodová a přitom nějak znervózňuje ...

jetys: Dobrej komentář, přinutil mě opět zapřemýšlet, jak na mý fotky z těchhle krajů kouká jiný oko bez přímý zkušenosti s daným místem. Totiž doteď by mě asi nikdy nenapadlo brát ty fotky jako "pohodový". Pohodová fotka je pro mě fotka západu slunce na pláži nebo na hřebenu v Krkonoších. Krajinu na Altiplanu jsem vnímal lecjak, ale určitě ne jako pohodovou - tak drsný prostředí jsem si nikdy do tý doby nedokázal představit ani zdálky, v Evropě a přilehlých oblastech na nic podobnýho prostě nenarazíš. Nikdy předtím jsem neměl moc rád takový ty klišovitý řeči o tom, jak je člověk proti přírodě malinkej a tak, vždycky mi to připadalo jako takový pseudoromantický vzdychání, ale tady to teda platí na 200%. Zároveň je ale tamější krajina tak majestátní, že by se z ní posadil na zadek snad i prezident Klaus, pokud by ho tam někdo někdy teleportoval. Takže já tohle všechno ve svejch fotkách vidím a tím pádem zcela rozumím tomu "znervóznění" - ano, přesně tak to lze říct. Takže fotka asi funguje... díky :-). Jen by mě teda zajímalo, kde se vzala ta představa tý zamýšlený pohodovosti... ostatní fotky ze série na tebe působěj jako pohodový?
Měj se Bear (a sorry za rozkec)

Jenže ostatní jsou opravdu zajímavé skladbou barev, jsou možná pohodové z hlediska toho, že připadají jako fotografie z katalogů ... Ten popis tomu pomůže se na to dívat jinak, ale když se díváš bez popisu ... Ale tahle je špatně oproti tomu, a možná proto znervózňuje, možná při jiném pohledu s dodržením kdovíčeho bys dostal zase jinou katalogovou ... Hele, ta s tou mohylou by byla ještě možná ukazující syrověji tu krajinum, jenže právě to azurové jezírko to zabíjí ... prostě si ho pamatuješ a vnímáš více než to, co je možná tím zamyšleným jádrem té fotografie ... Promiň pokud jsem to řekl moc natvrdo ...

No, já teď asi moc nerozumím - co je teda pro tebe špatně? To, že je fotka "jako z katalogu", imho nesvědčí moc o ničem - v katalozích jsou shity i skvělý fotky, pod tím si neumím nic představit. Co se týče "mohylovky" (Licancabur), tam je pro mě právě to jezero důležitý, to je ten drsnej prvek, jedovatá barva v jinak ladící krajině... to je dobře, že ho člověk vnímá jako dominantní. V čem je problém? Ciao R.

Omlouvam se za pozdni odezvu, byl jsem marod a zlobily mne i ocicka... Ostatni nejsou spatne, ne, to jsem nenapsal, bud jsem to spatne napsal nebo's to spatne pochopil. Ostatní jen nevzbuzují ve mně ten drobet neklid. A může být vyvolán kompozicí nebo něčím jiným. U fotografie Licancaburu mě osobně (a bacha, jsou to osobní pocity) mi to jezírko cyan barvy právě drobet uklidňuje, protože moje oblíbené barvy jsou modrá a cyan. A klidně si řekni nebo i napiš, že jsem magor, protože cyan je prostě jedovatá barva, to mi vadit nebude 8-). To jezírko zavodňuje ten obraz pustých vyprahlých hor. A ta mohyla je tam fakt super, ale to jezírko mi tahá oči od ní ... Ale tady, na té fotce ten neklid není barvama. Tady je to asi poskládáním včetně oblohy, ale nebudu to hledat, jen jsem popsal pocit ...

Ber to jako subjektivní dojem spíše nefotografa. Stejný magor jsem v muzice - když je dobrá nemám moc vyhraněné žánry, LP Dialog s vesmírem vedle Požáru na obloze, Čajkovského, Paula Robesona, C&K Vocalu ...

Jasně, pohoda. Každopádně díky moc za velmi přínosný povídání - je super vidět vlastní fotky jinýma očima, třeba to s tím jezerem je fakt zajímavý, znova jsem si uvědomil, jak moc je člověk determinovanej vlastním vnímáním. Pohled odjinud tudíž obohatí i po roce, kéž by k tomu tady docházelo častěji. Měj se prima a ať zdraví nezlobí... R.

Tys to tam zažil, já jen mám možnoust kouknout na ty fotografie... Proto mé pocity jsou jiné a to, jaké dokážeš vyvolat u ostatních je vlastně přínos té fotografie a přidaná hodnota pro tebe ... Ty u ní máš navíc i ty vzpomínky ...