Po příchodu do Ostravy jsme byli (mimo spadu nečistot do očí) překvapeni dvěma netušenými věcmi:


a)

Mléko v plastovém pytlíku, t.zv. vemeno (drží ogara vlevo). Ve Zlíně se mléko prodávalo ve skleněných lahvích 1 litr a půl litru, nebo v plastových hranatých flaškovitých výtvorech francouzské výroby, na jejichž výrobu se místnímu podniku Lacrum podařilo sehnat devizy a zakoupit linku v rozevlátém roce 1968.

Ze stěn vzpomenutých plastových flašek (nezaměňovat s PET, představte si spíše 2 mm tlustý igelit) si obyvatelé vyráběli (šili) nákupní tašky, které předčily i pozdější plátěné vyztužené výrobky, o dnešních plastových odnoskách nemluvě.

Linka na balené mléko se opotřebovala a po ukončení přechodného pobytu na Ostravsku nás čekala .... no, vemena a lahve. Flaškové mlíko skončilo až s rozpadem československého potravinářského průmyslu v roce 1995.

Pro nepamětníky - mléko z vemena chutnalo výrazně hůře, nežli z láhve. Ale zase o třídu lépe v porovnání s převařenou smradlavou bílkovinou v dnešních kartonech.

b)

Rohlík za 40 haléřů (třímá ogara vpravo). To prosím není málo, ve zbytku Československa, snad kromě Sokolovska-Mostecka, stály rohlíky 30 hal.

Jak levnější, tak dražší pečivo obsahovalo tolik tuku, kolik mělo - nebyly to ty gumové hadičky dnešních velkoproducentů. Však se výtvor jmenoval "tukový rohlík".

Ostravské dražší rozhlíky měly ještě jedno specifikum - protože byly divně smotané, ztopořená část těsta Vám při nepozorné žravosti poškodila dáseň.

Na rozdíl od mléka v plastových lahvích se třicetihaléřové rohlíky udržely až do roku 1990.