Páteční večer, po dešti, hezké večerní světlo. Stojím nahoře na vysokém svahu a uvažuji, jak se dostat dolů k řece. V tom mi ujely nohy a já se válel dolů blátem a rozmáčeným jehličím. Připadal jsem si hrozně směšně a přitom měl velký strach o vercajk v batohu. Přistál jsem na břehu Kamenice, špinavý od hlavy až k patě, ale díky kvalitnímu fotobatohu se ničemu nic nestalo (až na zlomené brýle). Z nejhoršího jsem se umyl v řece a stihl ještě pár záběrů. Stálo mi to za to, i za to zděšení doma, když jsem přijel jako legionář ze zákopů :-)