Tohle je pro me ... je to takovy jednoduchy a pritom velice "prirodni" i "emocni" zaroven ...

príjemne všedný pohľad, ktorý si ale zrejme dlho pamätať nebudem

...je to fotené v hikóriovom poraste, ide o chránený areál. Je to jediné miesto na Slovensku, kde sa hikórie vyskytujú, aspoň táto informácia stojí za zapamätanie si :-)
Hikórie (ROD CARYA), pôvodne severoamerické dreviny boli na lokalite Teplý Vrch vysadené koncom 19. storočia v celkovom počte cca 50 jedincov. Sú tu zastúpené druhy – hikória biela, hladká, strapkatá, plstnatá a horká. Okrem nich je v poraste zastúpený aj hrab, dub letný, dub cerový a jaseň. Územie bolo vyhlásené za chránené v roku 1965, za účelom ochrany a využitia porastu ako študijného objektu pre sledovanie aklimatizácie a rastových možností cudzokrajných drevín.

spolu s tým textom je to už iná opera, niežeby to nejako menilo skladbu obrazu, ale určite to mení vnímanie, motiváciu k záznamu, uhol pohľadu na vec a celkové vyznenie takej prezentácie

to si nejakú chvíľu pamätať budem

pra les
trošku mě oslepuje oko ten pahýlek napravo, krajina pralesní jinak je kompaktní a asi si nezapamatuji ani, že existují hikórie, achjaj :)

díky za zajímavý informace

foto líbí :)

V roce 1965 jsem se narodil, takže dobrý!...pohled do lesa příjemný, skladbou i světlem.

Mívám hluboké dojmy z lesa, ale tlumočit je fotografií je obzvlášť těžké. Tady se to nepovedlo. Barvy se rozešly, je to jako v hexagramu 12 nebo 13 (z hlavy nevím přesně): nebe a země se nespojili, to je úpadek. Zeleň je agresivní a žravá, hněď, místo aby ji děla kontrapunkt rezervovanou zdrženlivostí, nadužitím červeně se povýšila do role jejího konkurenta, a modř, ta komplikovaná barva se spoustou banálních a uniformních odstínů, která na fotografii mnohem vzácněji než v přírodě dovede uhájit zdání elegance a vznešenosti je zde vytlačena na okraj bledostí.