26.10.2006 20:54
Sofi 
Purim
Historicky svátek purim slavíme 14. adaru (v přestupném roce v adar šeni) jako připomínku záchrany Židů žijících v Perské říši v době krátce po zničení prvního jeruzalémského chrámu Babyloňany.
Historie. Babyloňané se dlouho neradovali z vítězství a kořisti, která jim připadla po roce 586 př.o.l, kdy zničili prvním jeruzalémský chrám a rozvrátili židovské království Davidovy dynastie. Padesát let po dobytí Jeruzaléma jejich vlastní říše padla do rukou Peršanům. Do této doby, do prostředí exulantů z Jeruzaléma, je situován známý purimový příběh, který v detailech uvádí Tanach /hebrejská bible, iniciály souboru knih: Tora-Neviim-Chtuvim, Tora-Proroci-Spisy/ v knize Ester.
některá historická data
1080př.o.l.
rozpad Nové říše v Egyptě
1008 př.ol
David se stává Izraelským králem
776 př.ol
první olympiáda
753 př.o.l
tradiční datum založení Říma
722 př.ol
zánik severního Izraele (10 kmenů)
586 př.o.l
dobytí Jeruzaléma Babyloňany a zničení prvního chrámu
550-529 př.o.l
Persii vládne Kyros II
550-449 př.o.l
řecko-perské války
Příběh megilat Ester. Svitek (megilá) knihy Ester začíná své vyprávění na hostině uspořádané na oslavu desetiletého panování perského krále Achašveroše. Král Achašveroš vládl nad 127 zeměmi známého světa a všechny své ministry, vojevůdce, velvyslance a guvernéry pozval do hlavního města Šušan /dnešní Susa/ na mnohadenní oslavy. Značně posilněn vínem přikázal přivést svou ženu Vašti v Evině rouše, aby se každý mohl přesvědčit, že královna je skutečná krasavice. Vašti pochopitelně odmítla a na rozkaz krále byla vyhnána z paláce. Hosté odjeli, palác se vylidnil a král Achašveroš si uvědomil, že bez královny se mu těžko žije. Rozeslal posly po celé své říši, aby vypátrali tu nejkrásnější dívku v zemi a přivedli mu ji za manželku. V té době v žil v Šušanu židovský exulant jménem Mordechaj s krásnou neteří Ester. Po určitých peripetiích se Ester stala perskou královnou. Na strýčkovu radu však zatajila králi, k jakému národu patří. V paláci se čas od času objeví zrádci, kteří usilují o králův život. I v našem příběhu se dva takoví objevili - Bigtan a Tereš. Mordechaj však jejich spiknutí odhalil a oznámil králi. Tím se dobře zapsal jako věrný králův služebník. Po čase se Achašverošovým prvním ministrem stal Hamán. Hamán toužil po moci, po majetku, ale hlavně: Hamán nenáviděl Židy. Považoval je za pátou kolonu, vnitřního nepřítele, nebezpečný národ, který se nechce asimilovat a vůbec představuje to nejhorší. Nenáviděl
Mordechaje, který se mu odmítal klanět jako lidskému bohu a - začal spřádat plány. Po čase pro ně získal i králův souhlas. Se svými stoupenci vylosoval vhodný den -13. adar. Ten den se chtěl pod záštitou královského výnosu jednou provždy zbavit nenáviděných Židů. /pur=los, proto purim/
O jeho plánech se však dozvěděl Mordechaj, a jeho moudrosti a královně Ester, která se v pravý čas svého lidu u krále zastala, vděčíme za svou záchranu. Královna Ester totiž ve chvílích nejtěžších uspořádala ve svých komnatách hostinu, a když krále dostatečně posilnila vínem, prozradila mu tajemství svého původu a prosila jménem svého národa o pomoc. Král vyslyšel její prosby a proradného Hamaná a jeho nejbližší dal pověsit na
šibenici. 13. adar se sice zbytky Hamanových jednotek ještě pokusily o organizovaný pogrom na Židy, ten však byl odražen a jeho aktéři pochytáni a po právu odsouzeni. Poté Židé v celé Persii oddechli a oslavili své zachránění.
Pouze v hlavní městě Šušanu, kde bylo Hamanových stoupenců nejvíce, probíhaly potyčky ještě i 14. adaru. Na připomínku purimovych událostí a záchrany ze smrtelného nebezpečí dodnes i my slavíme svátek purim.
Esteřin půst. Dlouho si již nezavolal král Achašveroš svou manželku Ester a vstoupit bez vyzvání do místností královské rady byl v tehdejší době považováno za smrtelný hřích. Královna Ester se tři dny postila a prosila Boha o pomoc. Nakonec se odvážila a riskujíc vlastní život, vstoupilo do síně královské rady. Král se na ni nerozhněval, naopak, slíbil, že jí splní každé její přání. Tehdy prozradila Ester králi, že je Židovka a prosila o záchranu svého národa. Na památku Esteřina půstu se i my, v předvečer svátku purim, 13. adaru, od východu do západu slunce, postíme.
14. a 15. adar. 14. adaru, v den oslav vítězství nad Hamanovými stoupenci, slavíme svátek purim. Pouze v Šušanu, kde potyčky trvaly o den déle a v městech, která měla v době Jehošuova vstupu do Izraele hradby, například v Jeruzalémě, slavíme purim až o den později, 15. adaru, kterému říkáme šušan purim.
Čtyři povinnosti. Nejvyšší rabínský soud, sanhedrin, nám na 14. a dar stanovil čtyři povinnosti:
1. číst megilu - přečíst si dvakrát svitek knihy Ester (večer a ráno) a připomenout si tak události ve starověké Persii.
2. hostina - 14. adaru máme během dne uspořádat pořádnou hostinu, na níž nesmí chybět víno, s kterým je purimovy příběh pevně spojen (opilý Achašveroš vyhnal královnu Vašti, vínem posilněný král vyslyšel Esteřiny prosby).
3. mišloach manot /posílání porcí jídla/ - alespoň dvě porce jídla či pití jednomu člověku, ať máme všichni na purim dostatek jídla a pití.
4. matanot leevjonim /dary chudým/ - dva dary alespoň dvěma chudým, aby i oni měli na purim, tak jako my, radost.
