Ani letos tě holka nevyměním, slibovat nemusím, jsi ten nejspolehlivější partner, který mě na mých fotocestách doprovázel. Ano, neumíš měřit expozice, nemáš žádné displeje, nezobrazuješ histogramy, ostření necháváš jen na mě, jsi kus železa, žáden kompozit, tahám se s tvými osmi kily váhy, po patnáctém cvaku se musím s tebou někam zavřít a složitě do tebe motat film, každá fotka, která z tebe vypadne mě vyjde na stopade... ale právě to, že vše necháváš na mě, mi dáváš tu správnou svobodu, kterou potřebuju u proměny mých myšlenek v obraz, děkuji ti, děkuji za těch deset let s tebou :-)


... ps: tohle jsem nefotil já, je to ze skvělého session ve Stříbře