Dokud žili lidé v jakéms - takéms souladu s přírodou tak měl svůj příběh každý starý strom a historky se předávaly z generace na generaci. Dnes se jaksi nedostává času, je potřeba vydělávat peníze a potom je utrácet v super a hypermarketech... A mezitím pomalu umírají staré stromy i vypravěči jejich osudů ... :-( Dovolím si odhadnout, že tato stařenka už neobrazí. Ale kdo ví, zázraky se dějou ... někdy !

Pes děkuje za tento komentář. Moc. Lidé už nemají čas ani na své děti, natož stromy.A "cizí" k tomu. haff :).

pěkný stařešina.
má svůj příběh, který my se už asi nedozvíme.
Kdopak tam asi chodil a hovořil s ní?.....

Máš pravdu se starou vrbou, já taky rád fotím staré stromy i staré lidi. Z tváří stromů i lidí lze vyčíst, jaký měli život. Ale čistě fotograficky, vadí mě te zákryt s chalupou. Mohla tam klidně být, ale vedle a středová kompozice stromu taky není příliš vhodná. Promuiň, můj názor.

:) staří lidé stojí za prd. Staré stromy jsou alespoň pěkné.

Starej vrba opravdu hooodně pamatuje :)
U vás se o stromy aspoň někdo stará, tady staré kácejí, prej ohrožují silniční provoz.
Z krásného náměstí, kde rostly záhony růží a jiných keříků ozdobných, vytvořili dlazděný paskvil s třemi květináči. V létě vyvezou, v zimě schovaj, jak jednoduché..

Teď už je to lesní duch, kterej to tam hlídá.

"Von nevěděl kam má chodit na rande, tak mu tam zasadili tu vrbu. Já to pamatuju, to je 510 let co tu vrbu sázeli." (Čochtan, tedy Werich - pozn. red.)

chi chi kluci .s tím Werichem si to pamatuji. tak nějak to bylo haff :)

poesie stáří.
zlomen,
ale nevzdávám to