...nebe se zatáhlo a v údolí se sešeřilo. I slepý by poznal, že se žene pořádná bouřka. Kolem samé skály, v brzkém jaru i na nich se snažil vypučet život v podobě různých drobných žlutých kvítků, ale teď prudký vítr jako by se snažil vše vyrvat z kořenů.. otočila jsem se a vydala se pomalu na cestu zpět. Bouřka mě neděsila, bylo teplo a ..prostě se mi chtělo se trochu nadýchat venkovního vzduchu a klidně i zmoknout..a najednou jsem ji uviděla..sama samotinká se rvala se vším, co se ji pokoušelo zničit...ve větru létaly okvětní plátky a trošku to vypadalo, jako by začalo zase sněžit..a proti tomu černému nebi bílý kmínek s větvemi posetými ještě drobnými zelenými lístky... jako by vzkazovala "prostě se nedám a nedám"...