Jsem sel pro fotak a koukam na deti, jak hraji nejakou gamesku. A maji radost, ze o prazdninach si mohou blbnout pres den venku a vecer u pocitace. Skoda, ze se cas krati a tyto radosti zase zmizi prekryte sedi obycejnych dnu, kdy budou chodit do skoly a ja pracovat a potkavat se s nimi vecer.

Jo, obcas mne zlobi, obcas zlobi i babicku, ale porad jsou to loupeznici a pomahaji si jak mohou a mysli na sebe. Kez jim to vydrzi.